Moji milí zubatí!
Mlčím. Už nějaký ten pátek. Omlouvám se.
Dospěla jsem do bodu, kdy už se nadále nelze tvářit, že své zubní zdraví máte pouze ve svých rukou. Do bodu, kdy má mantra "vyčistit, vyčistit, vyčistit..." začala neodvratně drhnout o výplně nacpané do mezizubních prostor, o převislé korunky a můstky, které svým tvarem toto čištění znemožňují, o zubní kazy plíživě se rozlézající pod výplněni, protože je někdo zkrátka dobře neodstranil... A v této chvíli se najednou dotýkám něčeho velice ošemetného. Protože pokud budu pokračovat, neodvratně narážím na fakt, že kolem zubního zdraví se motá -a za něj zodpovídá- hned několik osob: klient svou péčí o vlastní chrup a zubní lékař ve spolupráci s dentální hygienistkou. A najednou jakákoli další vyjádření zavánějí nekolegialitou.
Znám práci kolegů, ze které úžasem oněmím a která je motorem pro další studium, protože "tohle chci umět taky!". A znám bohužel i práci kolegů, ze které oněmím ze zcela jiného důvodu... Stejně jako znám u jiných profesí skvělé zástupce i fušery, znám je i v zubařině. Jediný skutečně funkční kontrolní mechanismus nad tím, co provádíme ve vašich ústech, je naše svědomí. A ano, každému se občas něco nepovede, nejsem výjimkou. Ale snažím se, stejně jako spousta kolegů, o to nejlepší.
Použiji-li rčení: I mistr tesař se někdy utne. ....Ale nesmí to být pokaždé, když zvedne sekyru.
Nejste v záviděníhodné pozici. Zubařů není dost, obzvlášť v některých regionech. Pod ruce nám nevidíte a nezbývá, než nám věřit, že vám v ústech děláme to nejlepší, co lze. Pokud si to ovšem přejete. Protože nepochybuji o tom, že pro někoho zdravé zuby nejsou
jednou z priorit, neustálé pruzení s čištěním je obtěžuje a zubnímu ošetření věnují pouze čas nezbytně nutný k rychlému vyřešení momentálně se manifestujícího problému. A mohou to být skvělí, chytří, vtipní lidé a budou od typu mé péče utíkat úprkem a budeme se setkávat (a rádi) úplně jinde než v mé ordinaci. Ale stejně tak existuje jiná skupina lidí. Ti, které nikdo o možnostech péče neinformoval a kteří by o informace a péči stáli. Ti, kteří ztratili víru v zubní ošetření jako takové protože "to nemá cenu, když to vždycky za týden vypadne...". Ti, kteří jsou nešťastní ze stavu svých zubů, chtěli by s tím něco dělat a pokaždé slyší: "No jo, to jsou ty vaše zuby, s tím se nedá nic dělat, buďte rád, že je ještě máte..."
A těmto jsou určeny moje řádky.
Kvalita péče vůbec nemusí být v přímé úměře ke vzhledu praxe a komunikačním schopnostem zubaře či hygienistky. Webové stránky svědčí o úrovni "píárka", nikoli práce jako takové. Na luxusní klinice vám mohou udělat luxusní práci. Nebo taky ne. Nekomunikativní morous v zastrčené ordinaci může vyfiknout ve vašich ústech neuvěřitelnou funkční krásu. Nebo taky ne. Stejné je to s cenou ošetření. Vyšší cena automaticky neznamená vyšší kvalitu péče. Může. Ale nemusí.
Jak se v tom má člověk tedy zorientovat?
Jsem přesvědčená, že existuje několik signálních věcí, které zubař snažící se o kvalitu dělá a zubař semletý systémem zaměřený na kvantitu ne. Několik záležitostí jasně rozeznatelných i laikem sedícím v zubařském křesle. V následujících několika článcích je jednotlivě rozeberu a pokusím se obhájit, proč podle mě právě tyto věci signalizují snahu zubního lékaře o kvalitní a včasné ošetření.
Jedním ze základních práv pacienta je právo na informace.
Inu... jdeme na to :-)