Je pondělí, první den v týdnu. Když jsem psala v pátek článek o nešvaru s cukrem, ještě zdaleka jsem netušila, co přijde následující pracovní den. Hlavou mi od minulého týdne běží, že jsme se s tím cukrem a mládeží absolutně zbláznili. A dnešek to potvrdil.
Je odpoledne, chystám křeslo pro svého xy-tého pacienta, otevírám dveře a tuším, že přijde 15ti letá dívka - alespoň, dle kalendáře. V čekárně jedna taková s tatínkem sedí. Super, jdeme na to. Už v křesle mě sama slečna zrazuje z toho, že až se do těch úst podívám, že budu nadávat. Říkám jí, já už jsem toho viděla hodně, mně tady na divokým západě (a po minulém týdnu) fakt nepřekvapíte. NO!
Nepřekvapila, protože jsem už asi otupěla, lekla jsem se mnohem méně, protože jsem po 4té zkušenosti z posledních 14ti dnů už asi tušila, co přijde. Přišlo to. Ale s mega (promiňte mi to slovo, ale jinak tu velikost popsat neumím) velkým rozsahem. Říkám si v duchu, tak tohle je i na mě moc, tohle jsem ještě neviděla. Ale můžu jí to říct? Udělat z ní exota, kterým už pro ostatní je, když se usměje? Volím variantu kamarádky, jdu na vše zlehka a doufám, že chytá každé mé slovo a vše ukládá, aby to mohla doma zúročit. A aby neměla konec zubů v dutině ústní.
Vidíte, co vidíte. To hnědé v horní čelisti už je dentin nebo-li zubovina, což je vrstva ukryta pod sklovinou. Ano, tak ,,sežrané,, to je. Sklovinu slečna nemá na (dle mého úsudku) 1/3 povrchu zubů. A NE, NENÍ to antibiotiky, nebo čímkoliv jiným.
Je to nečištěním (sama se přiznává k fázi, kdy nečistila vůbec - ani ráno, ani večer, nějakou dobu).
A V NEPOSLEDNÍ ŘADĚ HLAVNĚ TÍM, CO PIJE!!!!!
A co pije? Coca- colu, Kofolu, limonády AAAA? ENERGEŤÁKY!!!!
Několikátý člověk ,,náctiletého,, věku v rozmezí dvanáct až sedmnáct let, který má v ústech více méně to samé a všichni udávají zvýšené množství energetických nápojů. Záleží na tom, za jak dlouho je někdo odešle, či si jich všimne a poučí je. Tato slečna měla sakra smůlu a začali to s rodičem řešit pozdě. Hodně pozdě. Sama stavu, do kterého se dostala lituje. Ví, že se tam dostala svou vinou a snaha je u ní o to větší, vše řešit. Ale za jakou cenu? Kolik tahle sranda bude stát? Kolikrát se v tom křesle opotí (a ne jen ona, ale i její ošetřující zubař)? Stoličky rozbombardovaných zubů nejsou ani vidět, protože už jsou tam jen zbytky okrajů, skořápky, které horko těžko půjdou zaléčit, spíše budou na vytažení. Přední zuby jsou některé spíše na korunky a nebo s ní bude muset mít někdo ,,echt,, trpělivost, aby zuby dostavěl.
A víte co? Konec konců. Doprčic! Ano zuby, ale když na to kouknu i z jiného úhlu než jen ze svého zubního.... Co to srdce??? Co ten žaludek? Játra. Co ta nadmíra cukru, které to tělo musí nějak zpracovávat, potíže s pletí...
Vždyť to není možné, aby nám náctiletí chodili do večerek a kupovali si tam litrovky energeťáků, když jsou do školy a plechovky sladkého, když jdou ze školy. Slečna, kterou nemám vyfocenou, ale je to jedna z těch 4 případů, které mi nedají spát, mi na křesle udává 1,5 litru energeťáku denně. Chápete to? A to mi budou příznivci AP pasty psát, že když to přešlo přes směrnice EU, že je to neškodné a sklovinu to neobrousí??? Emergetický náspoj projde přes směrnice, je na něj reklama všude na plakátech, je k dostání všude za pár kaček a koukněte se na to, PROBOHA! ZAMÝŠLÍM SE NAD TÍM VŠÍM a lehce si začínám myslet, že má práce nemá tak velkou budoucnost, jak jsem si myslela (haha), protože něž se ty náctiletí ke mě dostanou, už tam dávno nic mít nebudou. Naše prarodiče a u některých i rodiče nemají zuby, protože se hygiena tolik neřešila, pomůcky nebyly, zubař spíše trhal než opravoval. Já jsem generace, která neměla extra sladkého a naštěstí, už možnosti má a zubařina se posunula o velký krok vpřed. Dnešní děti a náctiletý mají sice možnosti, ale dřív, než se nadějí si zuby zničí dostupnýma, směrnicí projdoucíma látkama, které ve velkém množství zničí sklovinu a ,,nedejbože,, ještě jiné orgány těla.
Maminky, tatínci, babičky, dědečkové, už jsem to psala v pátek. Hlídejte to, koukejte dětem do úst - i těm náctiletým. Choďte na preventivky a mějte chvilku v téhle ,,honem,, době, aby jste se zastavili a koukli, jak se to dítko stravuje, co si kupuje, když už peníze má a zkuste mu ty věci šetrně vysvětlovat. DĚKUJU! PS: Slečně, která tento stav řešit chce, ač si za něj může sama, držím moc palce. A díky, že nad sebou nezlomila hůl, bylo by to mnohem snažší. Přeji jí, aby vše klaplo, dořešilo se a aby se mohla konečně usmát a nebát se, že ji lidi odsoudí, po tom, co vidí. Tatínkovi jedno velké tytyty a na druhou stranu díky, že dceru podpoří a umožní jí řešení, jejich společného selhání.