„Pane doktore, Anička si dneska nechce nechat prohlédnout zoubky. Řekla mi to, když jsme vešly do čekárny,“ sdělila mi jednou jedna maminka, která byla objednaná na preventivní prohlídku se svou čtyřletou dcerkou. „My s manželem vychováváme naše děti tak, že je do ničeho nenutíme. Pokud se rozhodnou něco dělat, nebo nedělat, akceptujeme jejich rozhodnutí a nepřemlouváme je.“
Před několika lety se objevil nový trend při vychovávání dětí – (Ne)výchova. Nejsem psycholog, abych mohl hodnotit účinnost takového přístupu k dětem. O tom tento článek není. Takové děti ovšem začaly již docházet i do ordinací už tak populárních zubních lékařů. Pro nás zubaře jsou některé z nich noční můrou při ošetřování.
Většina takových dětí nemá správně, nebo dokonce vůbec vyčištěné zoubky. Tohle se samozřejmě projeví na počtu kazů a následně pak na počtu stresujících ošetření, což není příjemné oběma stranám. Část z nich se na ošetření ani nedostaví. Co se s nimi děje pak, už netuším. Mohu si jen domýšlet – velká bolest, návštěva pohotovosti, vybavení zubu, a to celé s ještě mnohem větším stresem.
Jednou přišel tatínek s malým klučinou, zoubky jsme zkoukli, ale když jsem chtěl jen ofouknout zoubky od slin, vyskočil na plivátko, shodil kelímek s vodou, kopl do přístroje a skočil tátovi do náruče. To vše stihl během mžiku. Následovala dlouhá diskuze o tom, co budu dělat, názorné ukázky na tatínkovi a na vlastní ruce. Potom přišlo domlouvání tatínkovi, že jeho syna nemůžu takhle vyšetřit, že jsem tam nějaký ten kaz zahlédl. Nic však nevedlo k tomu, abychom to mohli dokončit. Tatínek to zakončil slovy, že ho přece nemůže nutit. Syn se na nás jen ušklíbal. S tím odešli z ordinace. Pak se už neukázali.
Jak se na to koukáme my zubaři? Je důležité s potomkem mluvit o návštěvě zubaře a zubním vyšetření. Vysvětlit mu, co se stane, když se zoubky nebudou kontrolovat. Vezměte dítě s sebou na Vaši prevenci a nechte ho koukat se, jak zubař vyšetřuje Vás. I doma si můžete hrát na zubaře, že si navzájem zkontrolujete zuby. Děti vidí ve svých rodičích vzor a napodobují je. Když to děláte i Vy, zkusí to dělat i ony. Pokud je nějaké dítě trochu víc tvrdohlavější a nechce, měla by přeci jen nastoupit rodičovská autorita. Malé děti ještě netuší, jaké to může mít pro ně následky do budoucna... ve třiceti už bude pozdě bycha honit.