Zápach z úst aneb, když ústní voda nepomáhá

... Ivko, jdi si sednout ke stolu a budeme psát trošku gramatiky ať o těch prázdninách nezlenivíš... Téměř celé prázdniny jsme trávili s bratrem Peťou u babiček. Střídala se babička s druhou babičkou a pionýrský tábor (ano - čtete dobře, ne - nepletu si pionýra se skautem). Díky za to, obě byly z venkova a my jsme mohli prolézat lesy, louky, běhat, skákat a vymýšlet větší i menší kraviny. Pamatuji si chvíle, kdy jsme jezdili k babičce na chalupu do Hejné. V obývací místnosti krom stolku, starého černobílého televizoru, 3 postelí, dvou křesel byla velká šatní skříň. Ta skříň... Babička mne zastavila u skříně a praví mi, že bych si měla napsat něco z českého jazyka. Takový malý diktátek - ty ona milovala. Jinak budu mít zase dvojku (uznávám a asi jste si již všimli, čeština a zvláště diakritika není mou životní vášní). Po vysloveném babiččině přáni, vždy tak na blízko z očí do očí, jsem cítila cosi nepopsatelně odpudivého. V té době jsem tu ne-vůni přikládala pytlíku proti molům, který měla babička ve skříni. Vždy když jsem šla kolem, snažila jsem se skříni vyhnout obloukem nebo zadržet dech. Uplynulo pár let, Ivka sedí ve škole u svého x-tého pacienta, leč prvního s pořádným zubním kamenem pod dásněmi. Mám roušku, rukavice, nakláním se 10 cm od pacienta (kdo jste u mě byl, víte jak je hygiena kontaktní :-) ) ... a je to tam! Chvíli mi trvá, než zjistím, co to je. ANO. Babička. Přesně ta samá ne-vůně, vystupuje mi to z paměti jak nikdy. Ta skříň, ty pytlíky proti molům a ta čeština. Myslím si, že každý den mám na pořadí jednoho z pacientů a na babičku si vždy vzpomenu. Zápach však necítím jen já, ale i pacienti ležící na křesle. Někteří více otrlí se nad tím pozastaví - řeknou nějakou sranda připomínku a jedeme dál, někteří se diví, vyptávají se, někdo se zhnusí. A někdo zkrátka radši nedutá a já vím, že v koutku duše doufá, že to necítím. Občas se někdo omluví, ale neblázněte - mým životem je boj se zubním kamenem a tato ne-vůně k němu zkrátka patří... tak nějak se s tím zkrátka počítá.

Zápach opravdu vychází ze zubního kamene. Ve zkratce a po osmdesáteprvé - zubní kámen, je ztvrdlé, nedočištěné jídlo na zubech. Představme si, že si dáme k večeři obložený talíř s kouskem chleba. Večer nedočistíme tak jak máme, případně nevyčistíme mezizubní prostor vůbec a tyto večery se opakují a opakují. Za nedlouho se z měkkého kousku (chleba) potravy stane zubní kámen - zkrátka ztvrdne. Kámen narůstá na své velikosti dalším opakovaným nedočišťováním. Po nějaké době nám zubní kámen začne prorůstat pod dásně. Pod dásněmi ho nikdo nevidí, necítí na dotek kartáčku, nevyvolává velkou bolest, ale! Mnozí ho ,,čuchově,, cítí. Aby né, když odloupneme kus zubního kamene z poddásně, který je 10 let starý. Dokážete si představit jak vypadá kus chleba po 10 týdnech v teple a vlhku? A to po vás nechci aby jste si zkusili vybavit jeho vůni :-)

Mohu použít přímou úměru a říci, že čím více budete mít pod dásněmi zubního kamene, tím bude narůstat ta námi probíraná ne-vůně. A neodpustím si ještě jednu úměru. Čím více budete mít pod dásněmi zubního kamene, tím více si zahráváte s momentem, kdy ty zoubky zkrátka jednoho dne vypadají, nebo je někdo pod pojmem ,,parodontóza,, vytrhá. Tak tedy! Pokud již nějakou dobu bojujete u zrcadla a máte nepříjemný pocit. Nebo vám někdo z rodiny sdělil, že by jste s tím měli něco dělat, doražte :-) Věřte mi, že ústní voda tomuto problému nezabrání déle jak na 5 minut a hlavně! Nezbaví vás problému.

---

A jak to dopadlo s mou babičkou a její ne-vůní/parodontózou? Babičce je dnes přes sedmdesát let a má velké problémy. Parodontóza ji vykouzlila úsměv bezzubé stařenky a o problémech s bolestí a kousáním dnes už psát nechci. Myslete na to a začněte dřív než má babička. A hlavně! parodontóza není dědičná, čistěte :-)